Z této země mám snad ty nejkrásnější vzpomínky, už jen přílet byl nezvyklý. Na letišti v příletové hale stálo pár místních a hráli na kytary a zpívali uvítací píseň. Pak jsem si našla svůj odvoz a jela do hostelu. A protože byl původní plán spát na pokoji s kamarádkou, které uletělo letadlo a nedorazila, tak jsem měla manželskou postel sama pro sebe. Tim na recepci se představil a usmál a hned jsem si ho zamilovala jako všechny ostatní. Pořád se usmíval, ostatně jako všichni obyvatelé Fijijských ostrovů. V hostelu byl bazén a hned u něj hnědá pláž, kde se nikdo nekoupal.

Západ slunce na pláži u hotelu.

Další den jsem se přestěhovala do společného pokoje. Potkala jsem tam jednoho Ira a Slováka, se kterým jsem šla na obhlídku města a do kina na Hot tub time machine 2. Venku bylo hrozný horko, tak jsme se velmi rádi schovali do klimatizované místnosti.

Alysia přijela až po dvou dnech a ať to zní, jak hrozně chce, do té doby to byly nejlepší dva dny strávené na Fiji. Večer jsme dostávali Kavu a místní hráli na kytaru, všichni kolem zpívali a byly to tak krásné pohodové večery. Byla tam taková pohoda, na všechny jsem se usmívala, všichni se usmívali na mě. Celé dopoledne jsem s jedním místním hrála karty.

S Alysiou jsme pak vyrazily trajektem na ostrov Manta Ray, kde nebyl jiný hotel, než ten náš. Krásná pláž, voda se silným spodním proudem. Všude spousta palem s kokosy, kamení, skály, kopec a usměvaví zaměstnanci.

Animátor Solo leze na strom pro kokosy.

S animátorem jsme večer hráli vtipné hry a přes den vyráběli náramky z listí a kokosových ořechů.

Náramky z listí.

Bylo tam na padnutí, pořád ze mě lilo, a to i ve stínu. Vodu jsme pili mořskou recyklovanou, chutnala nejdřív moc sladce a pak měla hořký ocas.

Jedna z pláží na ostrově Manta Ray.

Poslední večer jsme šli na pláž sledovat západ slunce a ještě, že jsme šli. Byl to ten nejúchvatnější západ slunce, co jsem kdy viděla.

Naprostá nádhera

Náš ostrov byl jeden z těch větších, cca 3 km dlouhý a 500m široký. Trajektem jsme pluli kolem ostrovů, které se daly obejít za 5 minut. Byly to párty ostrovy. Myslím, že bych tam pociťovala velkou ponorku.

Jeden z nejmenších ostrovů.

Pokračovaly jsme do národního parku. Na autobusovém nádraží na nás všichni koukali, ale pomohli nám najít náš bus. Všechny vozy byly bez oken, jen s rámy.

V národním parku jsme plavaly pod vodopády a sledovaly mladé lidi, jak se baví na houpačce a skáčou do vody. Všichni se smáli a užívali si volna. Po dlouhém rozhodování jsme se k nim přidaly. Každá jsme si jednou skočila. 😀

Na laně se jich houpalo i pět.