Svatojakubská cesta

Jedna z nejhezčích katedrál, bohužel byla zavřená. Burgos.

To byla ta vesnička, kde jsem je potkala poprvé.

Ráno jsem opět vyrazila, postupně jsem potkala snad všechny poutníky z albergue. V hlavě mi pořád skákala otázka, proč že vlastně tohle dělám. Proč??? K odpovědi každý dojde. 😀 I mě se to podařilo.

Na chvíli jsme se schovali pod stříšku odpočívadla.

Ještě ten den jsem se připojila k Biance a potkaly jsme Ramona a Ramona. Pamatuji si, že lilo jako z konve celý den.

U společné večeře.

Večer jsme byli ubytovaní ve stejné ubytovně. Dali jsme si společně menu pro poutníky. Dostanete předkrm, hlavní jídlo, dezert a víno za 5-8 Euro. Protože nikde není wifi, počítače a ani nikdo nemá zapotřebí něco z toho používat, všichni si povídají a smějí se. Jako my, jako já. 😀

Stále se usmívám.

Každý den brzy ráno vstanete, zabalíte si těch pár švestek, co táhnete na zádech a vyrazíte. Ať už sami nebo s někým, vydáte se na pouť, o které jste dlouho jen slýchali a až konečně teď jste konečně na ní. Potkáte poutníky různých národností, vyprávíte si své příběhy, navzájem si pomáháte. K životu potřebujete jen 3 věci. Postel, sprchu a jídlo. To je vše. Úžasně jednoduchý život, který vás děla opravdu šťastnými.

Takový španělský Hobbiton 😀

Ramonovi a Ramonovi jsem musela v Leónu říct sbohem, což bylo velmi těžký. Na cestě jsme se hodně zasmáli a to i přes naší jazykovou bariéru. Poslední den s nimi to sice bylo náročné – ušli jsme 38km, ale zvládli jsme to.

Východ slunce, opět sama na cestě.

Prý byste si měli každý týden alespoň jeden den dát volno, ale bohužel mě cíl tak pohltil, že jsem nezastavila ani na ten den za celé tři týdny. Průměrně jsem šla 30km denně.

Maličko jsem si spálila obličej. Celý den mi svítilo do obličeje, ale bylo celkem chladno. 😀

V Astorze jsem narazila na nové poutníky, ke kterým jsem se přidala na večeři. Astorga je mimochodem moc hezké městečko. Kdyby zrovna nebyla neděle a pak hned pondělí, kdy je vše zavřené, podívala bych se do muzea čokolády. Z náměstí lze vidět budovy, které navrhl Gaudí.

Astorga

Poslední týden jsem utvořila skupinku s pěti dalšími a už jsme se od sebe netrhli.

Každých 50-100km se měnil terén, v horách to bylo nejhezčí.

Co vám budu povídat, byl to nejlepší měsíc plný zážitků, tak trochu sebepoznání, překonávání se, zjištění, co chci a vytvoření přátelských pout. I přesto, že s některými nejsem vůbec v kontaktu nebo jen zřidka, vím, že tam někde jsou a že mi každý z nich něco předal a nezapomenu na ně.

Kvůli východu slunce jsme vstávali kolem 4. hodiny, abychom vylezli na kopec. Že to bude ale takhle skvělý, úžasný a dokonalý východ slunce nikdo z nás nečekal.

Mohla bych povídat o této cestě celý den, ale každý by měl jít a prožít so to sám. Vřele doporučuji. Pochopíte až v cíli.

V Santiagu, moje skupinka, se kterou jsem strávila týden.

Na závěr moje botky, které jsem po přibližně 500km vyhodila, protože jsem je prošlapala, haha. Všechny moje ponožky byly děravé. Ale jako jedna z mála jsem neměla ani jeden puchýř a to i přesto, že to byly boty koupené týden před odjezdem. 😀

Jo MOMENT!!! To není konec cesty!!! Za Santiagem se dá jít ještě dál. Na konec světa. Je to dalších asi 100km. Původní plán byl, že budu super pomalá a půjdu denně tak 15km a vyjde mi to na 4 týdny. Šupajdila jsem ale rychleji a tak jsem to i s Koncem světa zvládla za 3 týdny (z Burgosu). Proto jsem se vydala ještě dál.

Mike na obrázku. Tady už byl opravdu konec cesty.

Barcelona

Ze Santiaga jsem se dopravila autobusem do Barcelony. Můj hostel byl až někde za kopcem, do centra to bylo asi 5km a já to chodila pěšky. Kdybych si připlatila jen o pár euro víc, mohla jsem být mnohem blíž centra.

Známá katedrála Sagrada Familia.

Nicméně Barcelona mě naprosto uchvátila. Hlavně pánové. 😀 😀 😀 Dostala jsem několik pozvání na rande, to se mi jentak v Praze nestává. HAHA

Pláž je vcelku v centru, je čistá. Je tam prostě krásně.

Obrovské tržiště nabízí spoustu dobrot.