Do Turecka jsem jela s cestovkou Poznání. Celý výlet byl na tři týdny a nocovalo se v kempech pod stanem a jednou v Istanbuli v hostelu. V autobuse jsem nikoho neznala, ale bylo nás dohromady asi osm samotných. Dopravovali jsme se stále autobusem, cesta tam trvala asi 26 hodin, což bylo velmi vyčerpávající.
Celý zájezd jsem si užila, potkala jsem nové zajímavé lidi, poznala novou kulturu a vlastně to byla první země v Asii, kterou jsem měla možnost navštívit.

Edirne

První město, které jsme navštívili v Turecku. Přišlo mi až skoro westernové, ale velmi útulné. Řekla bych, že jediné město, které stojí za prohlídku.

Istanbul

Ne hlavní město Turecka má spoustu známých mešit, spoustu z nich bylo zpoplatněno a protože to pro mě bylo opět drahé, dovnitř jsem nešla. Přesto toho nelituju, protože už jsem viděla tolik malých i větších mešit, které se od sebe moc neliší, že už bych si je ani nepamatovala a v paměti nerozeznala jednu od druhé. Zašli jsme do nejznámějšího bazaru, kde jsem nekoupila nic.

V jiných městech byly mnohem hezčí a zajímavější suvenýry. To mi připomíná, že jsem si koupila lampu z tykve. Musela jsem ji prostě mít. A ne jednu, rovnou dvě. Peníze, které jsem ušetřila na vstupech do památek jsem investovala do lamp. (Jo a leží mi ve zavřené ve skříni) mám z nich ale pořád ohromnou radost.

Pamukkale

Jedním z nejhezčích výletů v Turecku jsme podnikli k místu Pamukkale (česky bavlněný hrad). Svah pokrytý sněhově bílým travertinem. Vstupné pro turisty (pro mě) bylo sice vysoké, ale stálo za to.

Celý travertinový objekt má na délku skoro tři kilometry, na výšku 160 metrů. Když svítí slunce, tak moc to září, že je lepší na tu krásu koukat přes brýle nebo jen s polootevřenými víčky.

K jezírkům a terasám se jde skále, po které teče z vrchu voda. Báli jsme se, že to bude kluzké a nahoru se vůbec nevyšplháme. Opak byl pravdou (aby se terasy nepoškodily, návštěvníci musí chodit naboso). Krásně se tak chladí nožky ve vedrech.

Po cestě se můžete vykoupat v uměle vytvořených bazéncích s minerální vodou. Nahoře stojí antické město Hierapolis.

Při západu slunce se dají udělat krásné fotky.

Levantské moře

Je snad nejteplejší moře na světě. Venku teplota sahala teplota ke 40 stupňům a moře asi ke 30. Všichni účastníci zájezdu jsme jen leželi pod citronovníky a potili se jako bychom přišli z maratonu. Ani v tom moři jsme se nijak nezchladili. Byla jsem ráda, že jsme se po dvou dnech přesunuli na jiné místo.

Kappadokie

Když se řekne Kappadokie, vybaví se mi spousta horkovzdušných balónů vznášejících se nad nádhernými skalami. Nejsou to obyčejné skály.

Göreme je jedním z nejvyhledávanějších míst. Krajina je tvořena sopečnými usazeninami, které pochází z blízkých sopek. Zvětrávají kvůli malému množství srážek velmi pomalu. Tvrdší nerosty procesu zvětrávání vůbec nepodléhají, což způsobilo vznik „komínů“. Některé „komíny“ vypadaly spíš jako obří penisy.

Obyvatelé nynějšího města Göreme, ležícího v srdci Kappadokie, záhy poznali, že do této měkké lávové vyvřeliny lze velmi snadno vytesat celé domy, kostely, a dokonce kláštery. V lávové hornině si proto na svoji ochranu vyhloubili podzemní města, v nichž později hledali úkryt rovněž raní křesťané a která jsme také navštívili. Bylo nalezeno více než 3000 kostelů. V některých z nich můžete obdivovat nádherné fresky.

Gozleme

Jeden z tureckých pokrmů, které jsem ochutnala, bylo gözleme. Je to placka něco mezi tortilou a palačinkou s různou náplní. Nejčastěji jsem si dávala slaný sýr se špenátem.

Kaple sv. Marie nebo Efes?

Efes byl moc drahý pro mě a už je viděla spoustu antických vykopávek. Proto jsem se rozhodla jít do kaple svaté Marie. Sice nejsem věřící, ale prostě jsem chtěla ušetřit. Z celého autobusu jsme šly jen dvě.

Po cestě nahoru jsme stoply auto. Byly tam davy lidí. Napsaly jsme na zeď přání i ta naše, podívaly se kolem, vyfotily si všechno, co šlo a šupajdily jsme zase pěkně dolu.

Troja

Dardanely

Pergamon

Že by antika a další amfiteátr? Na tenhle kopec vedla i lanovka a já se samozřejmě svezla 😀

Bazilika svatého Jana

Artemidin chrám v Selčuku

Další alternativa jiného výletu. Tentokrát jsme byli čtyři. Tekl tam pramen, po kterém máte být zdraví a tunel, který když projdete, tak se uzdravíte. Musíte ale správným směrem, jinak byste mohli snad i zemřít nebo co 😀 .

Onyx

Okoukli jsme fabriku onyxu, kde nám ukázali, jak se tato hornina brousí, řekli nám z jaké hloubky se těží, pak nám položili soutěžní otázku, na kterou jsem superpomalu zareagovala a tak jsem nic nevyhrála.

Součástí byl i obchůdek, kde jsem si koupila malého slona. Později jsem zjistila, že jejich ceny byly opravdu přemrštěné. Na jiných tržištích měli stejně vypadající produkty (jak říkal Tonda kokodákoviny) za třetinovou cenu. Byla jsem velmi překvapena.

Selčuk

Lázně Hierapolis

Termessos

Další antické zříceniny, tentokrát ukryté v lesích. Jediná zajímavost, která mě oslovila, byl kůň s jezdcem vytesaný do skály.

Ohne v NP Olympos

Stručně řečeno samovolně hořící zemní plyn.

Aspend

Nejzachovalejší amfiteátr, kde se stále pořadají koncerty. Jeden se tam zrovna připravoval. V okolí jsou další antické pozůstatky staveb.

Kaňon Koprulu

Nádherný přírodní kaňon, ve kterém protéká průzračně modrá řeka. Jezdí se tam i na raftech. Na druhou stranu se dostanete přes velmi fotogenický most.

Ihlara

Velká oblast se spoustou kostelů ve skalách. Dvěma „dírama“ se dalo dostat na druhou stranu skály. Bohužel jsme neměly žádné svítilny a tak se prolézání chodbami stalo strašidelným.

Podzemní město Derinkuyu

Skalní hrad Chisar